Historie kávy
Stručně o kávě
Černá, horoucí, hořká, voňavá taková je káva, nápoj, který se stal takřka neodmyslitelnou součástí našich zvyků a potravy.
Pravlastí kávy je s největší pravděpodobností Etiopie (provincie Kaffa), kde se ještě v současné době nachází divoce rostoucí keře kávovníku. Odtud byl nejspíše přenesen ve 13. a 14. století válečníky při vojenských taženích do Jemenu, kde byl vysazen na terasovitá políčka a dále kultivován.
historie kávy se neobejde bez jakési záhadné glorioly a legend. Existuje mnoho příběhů, více či méně důvěryhodných, o původu a vlastnostech kávy. Všechny tyto příběhy o kávě dýchají vůní dalekých a zvláštních míst.
O poznávání účinků a vlastností kávy se traduje řada legend.
Legenda o Jemenském lékaři a Šejka Hadži Omara
Arabská verze legendy o objevu kávy má za hlavní postavu svého příběhu jemenského lékaře a šejka Hadži Omara, který žil ve vyhnanství v Ousabu v Arábii. Jednoho dne pozoroval ptáka s překrásným peřím, který odpočíval na keři s vonícími květy a nápadně červenými bobulemi. Šejk Omar bobule utrhl a ve svém příbytku z nich zkusil udělat odvar. Po vypití pocítil zvláštní chuť a posilující účinky. Jako lékař a kněz začal nápoj dávat nemocným, které léčil. Brzy se roznesly zprávy o blahodárných účincích jeho nápoje a vyhnanec byl panovníkem omilostněn. Vrátil se do rodného kraje jako hrdina a vladař mu nechal postavit chrám. Verzí tohoto příběhu je několik, v jiné Omar zázračnými plody vyléčil panovníkovu dceru a v další verzi je popisováno záhadné zmizení onoho krásného ptáka, když přivedl Omara ke kávovníkovému keři. Každopádně, vždy byl Omar tím člověkem, který naučil Araby připravovat a pít kávu.
Legenda o břišních zrnech
Indická legenda o břišních zrnech vypráví o tom, že se někdy okolo roku 1600 vydal Baba Búdán na cestu po Středním východě. Na své pouti navštívil nespočetně kaváren a velice se obdivoval jejich atmosféře. Nad šálky kávy zde rozjímali a diskutovali o vážných věcech básníci i obyčejní milovníci dobré kávy. Kavárny se v té době také staly společenským místem pro velký počet poutníků směřujících do Mekky. Baba Búdán zatoužil mít alespoň část této kouzelné nálady ve svém domově v jižní Indii. Vycítil vzácnou příležitost, rozhodl se proto vyčkat na vhodnou chvíli, uloupil sedm kávových semínek a ukryl je pod šaty na svém břichu. Po dlouhé strastiplné cestě přes hory a pouště dorazil jednoho dne konečně do svého rodného města, kde své rodině a přátelům odhalil své vzácné tajemství. Kávová semena vsadil do země a pečlivě a s láskou svůj poklad ošetřoval. Byl živ tak dlouho, že mohl pozorovat, jak se na jeho pozemku postupně tvoří záhony, pole a celé kávové plantáže a zpříjemňují život všem lidem v zemi. Říká se, že mnoho kávových plodin, které se pěstují na území Indie, mají svůj původ právě v jednom ze sedmi uloupených semen Baby Búdána.
Historie kávy
Pomineme-li legendy, historie praví, že některé africké kmeny znaly kávu odpradávna. Rozemílali zrnka a vyráběli kaši, kterou dávali jako krmivo zvířatům a také byla používána válečníky pro zvýšení jejich udatnosti před bojem. Mnoho z těchto mužů bylo zajato do otroctví a převezeno do arabské Peninsuly, čímž se znalost o této zvláštní potravině dostala mezi arabské otroky. Navzdory faktu, že kávovník pochází z Etiopie – kde ještě dnes roste divoce, bylo to v Jemenu, kde byl poprvé kultivován. Říká se, že kávovník byl pěstován v Jemenu již v šestém století, ale až ve 13. století byla jeho zrnka pražena a začal se pít nápoj, podobající se tomu, co dnes známe jako kávu. Nesporné je, že v 15. století bylo pěstování kávy v této zemi již plně rozvinuto a začala expanze po celém světě. Nápoj byl rychle zpopularizován a první kavárna byla otevřena v Mekce v 15. století.
Ovšem Arabové mající monopol na kávu odmítali exportovat zrnka , která by nebyla upražena nebo uvařena. Rozšíření kávy z Arábie se připisuje indickému poutníkovi jménem Bada Budan, který si ze své pouti do Mekky přinesl hrst klíčivých kávových zrn a zasadil je v jižní Indii.
Káva a obchod
Do „Starého Světa“- Evropy dorazil věhlas kávy v 17. století prostřednictvím benátských kupců. Káva doplnila „trilogii“ horkých nápojů v Evropě – čokoláda, která se sem dostala z Ameriky v r. 1528, čaj, který zde byl od roku 1610 a nyní káva. Nejdříve se na nový nápoj mnozí dívali úkosem. Někteří katoličtí kněží chtěli kávu zakázat jako „nápoj nevěřících“. Nakonec ale papeži Kliment VII. káva tak zachutnala, že jí dal své požehnání, a tak Evropané mohli podlehnout pokušení tohoto aromatického a delikátního nápoje.
První evropské kavárny, na rozdíl od přepychových arabských kaváren, měly spíše charakter pouličních prodejců.
Holandští obchodníci správně v kávě rozpoznali dobrý obchod a v roce 1699 se začala káva pěstovat v holandských koloniích v Indonésii, což z nich učinilo jedny z největších dodavatelů kávy v Evropě. Bylo to v době, kdy se obchod rozšiřoval také do Francie a Anglie. Vědomí ekonomického prospěchu přimělo Holanďany k tomu, že byli první, kdo dodal tento produkt také do Střední a Jižní Ameriky. První zmínky o odbytu kávy v „Novém Světě“ se datují od roku 1668 a kavárny se rychle rozšířily po New Yorku, Bostonu a Philadelphii.
Káva a kavárny
Kavárny se staly místem společenských a pracovních setkání a vedly se tu u kávy intelektuální i ideologické diskuse. Americké kavárny se od evropských lišily v tom, že přitahovaly namísto radikálů, republikánů a literátů spíš konzervativce. Kavárny také často sloužily jako místo soudních zasedání a jednání městských rad.
V Čechách byla údajně první kavárna otevřena v roce 1702 v Brně. Otevřel ji pokřtěný Turek Ahmed. Jeho přestup na křesťanskou víru byl zřejmě důvodem toho, že brněnským měšťanům ho doporučil sám vídeňský biskup. Koncem 19. století bylo v Brně již 30 větších a 60 menších kaváren.
Káva se stala univerzálním nápojem, který byl opěvován důležitými osobnostmi historie, jako je Bach, Napoleon, Beethoven, Voltaire, Balzac, Rossini...
Káva a kávovník
Kávovník
Kávovník je keřem subtropického a tropického podnebného pásma. Je pěstován v Asii, Jižní a Střední Americe, v Africe, Arabském poloostrově a Indonésii, především v hornatých krajinách. Vyžaduje teplé a vlhké podnebí se stálými teplotami mezi 18-22 °C. Rod Coffea zahrnuje kolem 50ti druhů, z nichž pouze kávovník arabský se svými odrůdami a dále kávovník robusta a liberijský se pěstují v průmyslovém měřítku. Jde o původně pralesně vegetující keř. Proto v oblastech se silnými větry či nadměrným osvětlením jsou kávovníkové plantáže chráněny pásy jiných rostlin (banánovníky, kukuřice aj.), čímž se jejich výnos zároveň reguluje. Keříky kávovníku se předpěstují v bavlněných obalech a po dosažení výšky cca 30 až 50 cm jsou pak vysazovány na plantážích, především na slabě kyselých, hlinitých pískách. Kvetou bílými voňavými a jasmínu podobnými květy, jež se rychle mění v zárodky plodů.
Káva Robusta je odolný keř nebo strom, až 10 m vysoký, patřící k mělkokořenným dřevinám. Plody má kulaté. Oválná semena jsou poněkud menší než zrnka arabiky. Káva arabika představuje v současné době asi 70 procent světové sklizně, ale podíl robusty stoupá, což z větší části způsobují vyšší výnosy těchto kávovníků. Navíc jsou stromy arabiky náchylnější k chorobám. Káva arabica je náročnější na pěstování i sklizeň. Je proto dražší, což je ovšem vyváženo vysokou kvalitou, a jemnou, vyváženou chutí. Když k arabice přidáme robustu (pro snížení ceny), ztrácí směs svou sametovou jemnost.
A na závěr některá data, která nám mohou pomoci pochopit obrovský význam tohoto legendárního nápoje – například fakt, že každý den se na světě vypije více než 100 milionů šálků kávy nebo že kávový průmysl zaměstnává více než 20 milionů lidí.